Kromě nových triček, která dostali kluci k narozeninám a svátku a Máří jen tak, aby jí to nemrzelo. :o)
Tak dva dny po 9. narozeninách, Josífek rozšířil své portfólio zážitků a zkušeností a projel se z bazénu do špitálu rychlou (i s houkačkama). Naštěstí jen tři štychy, bez otřesu mozku. A velký zážitek. Paní učitelka je z toho ještě teď lehce rozechvělá.
Hlavu mu šila sestřenice Ivča, paní učitelka i paní ředitelka nad ním trpělivě bděly a já valila z Plzně zjistit jak na tom je.
Naštěstí na tom byl líp než to z kraje vypadalo a tak jsme si dali výlet do Plzně podruhé. Zabalila jsem poslední krabice a všechno bylo přichystané k definitivnímu odstěhování. Jen Máří byla ve školce až do zavíračky a Kájík za ní dorazil poprvé úplně sám z hudebky. No školka zavírala v 16:30, my v 16:30 míjeli ceduly Klenčí, takže jsme to stihli. :o) A paní učitelka i uklizečka měly pochopení. :o)
No a ve středu jsme završili naše stěhování - v bytě nezůstalo už nic. A my jsme zase zavalení krabicemi. Ale už jsme tady definitivně doma! :o)
V sobotu měli Kájíkové svátek a navíc jsme měli velkou rodinnou oslavu dědových 85. narozenin. Děti spokojené, oslavenec snad také. :o)
A zima nám plyne pokojně dál a zítra si jdou kluci pro pololetní vysvědčení a já se jen modlím, abychom ráno od domu odjeli a ne odklouzali vzhledek k tomu dešťosněhu, co tam momentálně poletuje. Ráno bylo ještě -10,5°C a teď tenhle marast. Nemůžu to říkat moc nahlas, ještě přežít ten únor, ale už se těším na jaro. :o) Letošní zima je fakt intenzivní. :oD
Žádné komentáře:
Okomentovat