Naše velká holčička

Letí to jak voda a Márince už jsou tři měsíce. Je to pořád moje miminečko, ale rozhodně ne maličké. Dneska jsme na tříměsíční kontrole zjistili, že naše holčička váží 7,15 kg a měří 64 cm (no asi takhle mladší z jejích dvou starších bratrů měl ve třech měsícíh 5,36 kg a 62 cm a to byl taky macík - takže co na to říct :oD). Prý je na hranici obézního dítěte - když jsem se podivila, jak kojené dítě může být obézní, tak mi bylo řečeno, že podle tabulek to tak je. :oD Jak já miluju tabulky. :oD Konečně mám úspěšně plně kojené miminko a tabulky mě nerozhodí. :oD A naše paní doktorka taky ne.

Je to smutný, ale já k ní nějak ztrácím důvěru a přemýšlím, kde najít pediatra pro moje děti, takového se kterým si sednem, pro kterého nebudu za exota, když nebudu chtít očkovat nepovinné očkování, když používám látkové pleny, když mám tři děti tak rychle po sobě a chtěla bych ještě čtvrté a tak. Jako člověk jistě není špatná, ale nějaký problém s ní mám a se zvyšujícím se počtem mých dětí, se ten můj problém vůči ní zvětšuje a já prostě tápu, kde hledat. Doktora je lepší nepotřebovat, ale když už ho potřebuju, tak bych si s ním ráda rozuměla a nechodila tak s pocitem "to zase bude něco". No uvidíme, třeba najdeme. :o)