Tak tu máme červenec...

Tak nám začaly prázdniny a my jsme se přesunuli z rušné Plzně na chaloupku do Nezdic. Pro kluky to má tisíce nesporných výhod, pro mě už je to trochu obtížnejší - hlavně kvůli mému stavu, ale bojujeme statečně. :o) Ne, nebojujeme - užíváme si to.

Díky svátky prodlouženému víkendu s námi první dny byl i tatínek a to samozřejmně kluci ocenili ze všeho nejvíc. :o) Navíc je s námi i milovaný dědeček a starostlivá babička - takže komfort první kategorie. :oD A snad se výhledově ještě i vylepší to počasí a budeme moci užívat všech prázdninových výhod.

===================

Na poli nad Nezdicemi roste obilí a v něm miliony chrp a spousty vlčích máků - nedalo mi to a musela jsem je zkusit vyfotit - myslím, že to nedopadlo úplně marně. :o)

Maminka každý rok marně bojuje se slimákama a šnekama, aby jí těch pár kytiček, co na zahradě má, neničili. Letos byla asi zatím přiznivá sezóna pro kytičky a tak se mamča dme pýchou nad rozkvetlou ostrožkou stračkou, která v letech minulých neměla moc šancí na pokojný růst. :o)
Pepíček si vymyslel, že bychom mohli pouštět v Nezdicích draka - zřejmně inspirován nějakou pohádkou - tuším, že Barnym. :oD No a když už jsme měli v sobotu takové pěkné podzimní počasí, tak proč ne - drak lítal a docela vysoko. :o)
Kulihrášek Kájík vymýšlí neustále nějaké lotroviny, blbiny a vše tomu podobné. Tu na nás juká z pod stolu a hraje si na pejska, tu si najde v tašce klobouček, nandá si ho a chodí jako primadona a nebo blbne s pitím. Pořád se něčemu směje a je s ním v poslední době vážně psina. :oD
Josífek si na chalupu vzal svoje koloodrážedlo a k tomu samozřejmně patří helma. Když viděl, že držím foťák, tak ochotně přispěchal a chtěl taky cvaknout. :o) Na rozdíl od Kájíka pózuje ochotně a rád.

Když se na ty svoje kluky koukám, tak jsem šťastná a hrdá /ostatně jako každá máma/, že mám takový bezvadný děti. Oni si sice umí postavit hlavu a být držkatý (už teď a to ten mladší ještě ani neumí mluvit :oD), ale je úplně zázračný, kolik toho dokážou, jak umí projevovat emoce, jaký jsou bystroušové - za nic z toho se necítím zodpovědná, je to prostě v nich a já jen žasnu. Miluju je, snad každým dnem víc a víc, i když mi taky lezou na nervy a ječím na ně jak bosorka. Prostě každý den děkuju Pánu Bohu za to, že nám je dal!!! :o)