Ještě jednou tolik a....

... bude mi 70. 

Poslední dobou (asi tak tři roky zpátky) mám kolem narozenin takové divné pocity. Nikdy jsem nemyslela, že budu věk řešit - a taky myslím, že ho neřeším, ale... Tou poslední dobou na mě vždycky po začátku března padne taková nějaká podivná tíseň nebo co a dostávám se z toho zase až po 18. březnu (tedy po narozeninách)

. před 32 lety... :o)

A to jsem se ještě před pár lety smála provoláním: "a od teď až do smrti pětadvacet" :oD a tak podobně. No že bych zrovna stála o to aby mi bylo zase pětadvacet? Bylo to krásný - ale já jsem spokojená. Tak proč ta narozeninová depka posledních pár let? Těžko říct. 

Nejlíp pomáhá si jít pročistit hlavu do lesa nebo jen tak na vzduch - to fakt pomáhá. :oD Tak budu muset vyrazit. :o)

Letošní oslava byla pojata prostě - zajeli jsme si s dětma a Kájou na dobrý oběd a pak až do večera poslouchali Pepču, že je přejezený a bolí ho bříško. :oD Dostala jsem krásnou kytici a nějaké mlsání. Bylo to poklidné. 

Moje první narozeniny v novém domově. 

Tak kéž jsou i ty další dny tak klidné!!! (jen bez těch bolavých bříšek :oD)