Konec...

... jedné životní etapy.

I když už jsme od srpna přestěhovaní v Klenčí, tak úplný přesun byl dokončen koncem ledna, když jsme dostěhovali i zbytky "harampádí". A když si Kája - jako hlava rodiny - také změnil trvalé bydliště. Ale teprve teď v neděli jsme celou naší plzeňskou bytovou záležitost ukončili na dobro. Předali jsme klíče novým majitelům. 

Dojetí se ve mně od prázdnin vždycky vzbudilo a pak zase odešlo tak nějak nárazově - prázdný byt už nevzbuzoval tolik emocí, ale stejně. Místo kde jsme začali náš rodinný život, kde naše děti udělaly první krůčky, kde jsme prožili tolik krásných chvil. :o) A zase to dojetí.

Když jsme 14.února 2006 podepisovali kupní smlouvu, tak jsme si vůbec neuměli představit co nás všechno čeká. A že to bylo báječné o tom není pochyb. 

Byt jsme prodali dobrým lidem, kterým se tam snad bude bydlet stejně krásně jako nám. 

Velikonoce 2006 v novém skoro prázdném bytě :oD - ale veselo bylo

Nemá smysl lpět na věcech - máme hezké vzpomínky, nějaké to stěhování prostě patří k životu. A navíc po Plzni, jako po městě, se nám téměř nestýská.

Když teď slyším jak děti křičí na zahradě, jak běhají s kamarády a jak si intenzivně můžeme užívat první skorojarní sluníčko, tak mám pocit, že nám vážně nic nechybí - je tady krásně. :o)

Takže vzhůru do dalších dní naší nové životní etapy. :oD

už zase kvetou :o) - moje oblíbené

P.S. A když jsme u toho bilancování, tak dnesk a ještě jedno výročí - je to přesně 16 let, co jsem se s Kájou viděli poprvé. Kdy mě zaujal, protože byl z Chodska. Chvála osudu. :oD