1. září

U nás zatím v příjemném očekávání - za pár let to bude ta největší pruda, ale co se dá dělat. :oD Je to život a povinnosti jednou začít musí. I když po přečtení Bářina blogu, trochu lituju, že nemám více volnomyšlenkářského manžela, protože já to mám čím dál tím víc nastavené taky odlišněji než je klasický školní systém.

Ale je třeba hledat pozitiva a věřit, že všechno je tak jak má být. :o) 

Náš první den školního roku začal poklidnou snídaní, veselou cestou do školky a pak rychlým úprkem do školy. Stihli jsme to - trošku jako urvaný vagón, ale stihli. 

Pepíček chodí do 1.B, sedí vedle kamarádky Petrušky a zatím se zdá spokojený. :o)

Ve třídě je jich 19 - což je pro mě jako učitelku naprosto snové číslo - nás bylo v první třídě 30, a když jsem učila svou první třídu, tak v ní bylo 28 třeťáčků. :o/ Tak snad bude ten nízký počet dostatečně přínosný pro každého prvňáčka i paní učitelku. :o) 

Zatím je den rozběhlý příjemně, v poledne půjdu pro mrňousky a pak na informační schůzku do hudebky.... :o)

A zítra to rozjedeme pěkě od podlahy...