Zpáteční cesta z velmi větrné procházky na Zhůří.
Takový obrázek mě obzvlášť těší - skoro bych řekla, že je to taková srdcovka. S mým tátou se kluci moc nevidí, téměř vůbec a přesto, když se potkají, tak k němu mají velmi vřelý vztah. Jsou to moje zlatíčka a myslím, že i srdce šumavského jezevce, jako je můj táta, nad nima pookřeje. :oD
Žádné komentáře:
Okomentovat