Bráchové

Poslední dobou je velmi náročné vyfotit ty naše dva miláčky, aby měli nějakou hezkou bratrskou fotografii. Většinou to dopadá takto...

Pepe se ksichtíkuje a Kárlí vypadá jako vypaseneček - a přitom ani není. :oD Navíc Kárlí chvíli neposedí, a raději se dívá na mimi co jsem vyfotila než aby pózoval. Bohužel někdy k tomu vyfocení ani nedojde, tak co mu pak ukazovat, že??? :oD

Kluci měli zase své "výroční dny".

Kájíkovi bylo 18 měsíců - takže to je čas na prohlídku u lékařky. Včera jsme jí absolvovali a já se nestačila divit. Paní doktorka chtěla vědět, zda mluví ve větách. Tak jsem na ní vyvalila oči, jakože toho fakt ještě moc nenamluví - natož věty. No jestli spojí dvě slova. :oD V duchu jsem se musela smát - od té doby co má naše paní doktorka počítač a v něm nějaké tabulky, tak to prožívá. U Pepína jsme tohle vůbec neřešili. Prý ho mám víc motivovat. Tak jsem jí slušně odvětila, že si myslím, že ho motivujeme víc než dost, ale prostě s mluvením na tom bude asi podobně jako Pepča (ten se začal srozumitelně vyjadřovat až tak ve dvou a půl letech).

Další změna proti Pepemu je - maminkami kluků tolik diskutované téma - přetahování pindíka. :oD U Pepči nám bylo sděleno - nepřetahovat do tří let nejlépe. Tak jsme se tím řídili. A najednou se nepřevalili ani dva roky a my máme Kárlímu v roce a půl přetahovat každý den. No co na to říct. :o) Kája mi řekl, že pravděpodobně paní doktorka nemění názory, jen říká něco jiného v sudé a v liché dny. :oD Být prvomatka, tak z kontroly odcházím rozladěná a možná i vystreslá. Takhle jsem v klidu - jedním uchem tam a druhým ven - kluk prospívá, roste a myslím, že u něj nic nezanedbáváme. :o) Míry má pěkné - 12,18 kg a 83,5 cm - těžko uvěřitelné, že Pepí měl v 18ti měsících ještě o malinko víc, když náš Bivoj vypadá tak velkej. :o)

No a Josífkovi bylo 41 měsíců. Žádné porovnání měr a vah nemáme, ale je to náš hubeňour, se uklidňuju aspoň tím, že roste do výšky a holt na nabírání váhy nemá čas. :oD A on, z čeho by taky nabíral - v jídle se ponimrá, když mu to nejde nabrat, tak to raději nejí. :oD Takže pak musí nastoupit maminka nebo tatínek a musíme ho dokrmit jak mimino.

Pod tíhou informace, že pokud nebude dostatečně samostatný, tak bude muset jít do školky, aby se to naučil - se začal sám oblíkat a obouvat a vůbec se hodně snaží. :o) Školkou mu rozhodně nevyhrožujeme - i jsme měli možnost podat dodatečně přihlášku, ale nějak na to nejsem asi připravená hlavně já. V současné chvíli by mi to v ničem nepomohlo. Od září vodit školkáčka na osmou hodinu, přitom vypravit sebe, jeho a ještě další dva - to by opravdu bylo na mašli. Navíc Kárlí by se bez něj doma nudil. Takže ač jsou oba občas jak žlutá zimnice, tak jsem ráda, že je mám doma oba dva a mezi občasnými křiky a rvačkami si spolu hezky hrajou. :o) No a co je další velmi důležitý faktor - do školky nechce ani on sám i když by měl šanci chodit do třídy se Zuzankou (což je za normálních okolností velká motivace). Tak proč to lámat přes koleno. :o)